Jiříček

Asi v polovině těhotenství mi paní Herzánová objevila ploché bradavky a začala jsem nosit formovače. Žádné nepříjemné pocity jsem z nich neměla, tak jsem je nosila celkem zodpovědně.
Ve 32. týdnu zjistili lékaři u našeho miminka vrozenou vývojovou vadu – Jacobsenův syndrom – porucha růstu.

U tohoto syndromu se můžou vyskytnout různé zdravotní problémy. Porod proběhl téměř v termínu přirozenou cetou, malý vážil 2140 g. Okamžitě  ho odnesli na JIP, kde museli udělat různá vyšetření, hlavně srdce, krve a trávení. Malý byl na JIPu tři týdny. Zpočátku byl krmen sondou přímo do žaludku, později lahví. Lékaři zpočátku vůbec nepřipouštěli, že bych ho mohla kojit. Měli strach, aby nepřestal jíst. Od paní Herzánové jsem měla půjčenou odsávačku, takže od druhého dne po porodu jsem začala odstříkávat. Po propuštění z porodnice domů jsem stále odstříkávala a malého krmila z lahve. Paní Herzánová na nás stále dohlížela a krmění z láhve se jí vůbec nelíbilo, ale ze začátku jsem na nic jiného neměla sílu. Postupně jsem lahev vysazovala a po šesti nedělí jsem odsávačku vrátila a začala plně kojit, a to hlavně díky paní Herzánové, která mi byla oporou a vždy mi dokázala pomoci a poradit. Dneska je Jiřík stále plně kojen a po Novém roce začneme s příkrmy. Takže ještě jednou díky.

Honzíček

Honzík se narodil s porodní váhou 3 240 g. Po 6 dnech nás propustili s porodnice s váhou 2 930g. Po 4 dnech kdy jsem se snažila kojit vážil jen 2 990 g a tak jsem požádala o pomoc s kojením paní Herzánovou. Za dalších 13 dní byla váha 3 600g !!

Ještě jednou Vám musím moc a moc poděkovat. Je to z velké části hlavně Vaše zásluha. MUDr. Šedivá si vzala na Vás telefon a bude Vás kontaktovat. Předpokládám, že laktačních poradkyň na Mladoboleslavsku, které jsou tak milé a vstřícné jako vy je málo. Honzíček se hezky přisává a pije seč mu síly stačí. Doufám, že nám to už takto vydrží. 🙂 Alena

Už pěkně kojíme

Dobrý den Jitko,

Kojení nám již jde bez problémů. Malá se o prso hlásí a pěkně pije. Jen u prsa usínáme, ale to se snad časem zlepší.

Moc děkuji za vše.

Milena

I malá naděje vítězí

Den před termínem porodu se nám narodil syn, 3230g a 51cm. Jako každá maminka jsem podle instrukcí dětských sestřiček přikládala syna k prsu. Druhý den onemocněl novorozeneckou žloutenkou a stal se tak spavějším miminkem, bohužel jsem syna častěji nebudila a tak se mi začalo vytvářet méně mléka než by syn potřeboval. Samozřejmě jsem si jako téměř každá maminka prošla tím, že jsem měla na bradavkách ragady, synovi se špatně bradavky chytalo a pro mě jako pro maminku se stalo kojení bolestivé a nepříjemné. Vůbec jsem si nedokázala představit, že budu schopná dále kojit.

Sotva jsem s pomocí paní Herzánové zahojila bolestivé bradavky a naučila se přes velké boje správné technice kojení, přišla další rána. A tou bylo zjištění na kontrole u dětského lékaře týden po propuštění z nemocnice, že syn nepřibral ani gram a naopak měl na váze o 100g méně než při odchodu z porodnice. Vyfasovali jsme od pana doktora krabičku umělého mléka a váhu. Jak by se dalo předpokládat mojí už tak dost tak nalomené psychice tato zpráva na dobré náladě moc nepřidala. Nastal jeden velký kolotoč. Opět tu pro mě byla jedna velká opora paní Herzánová, která mě moc podporovala a věřila, že se mi to povede a budu moct syna plně kojit bez jakýchkoliv dokrmů. V té době jsem tomu sama vůbec nevěřila a už mockrát uvažovala o tom, že přejdu na umělou výživu a budem všichni spokojení. Můj denní režim byl po dobu jednoho, možná dvou týdnů stejný. Jednu hodinu zvážit, nakojit – povzbuzovat syna, aby neusínal, střídat několikrát prsa, znovu zvážit – to, co chybělo do průměrné jedné denní dávky dokrmit pomocí injekční stříkačky buď umělou výživou anebo odstříkaným mlékem. Ve druhé hodině odstříkávat z jednoho i druhého prsa po dobu 10minut, 30minut pauzy a vše nanovo … Při psaní tohoto příběhu už ani nevěřím, že tohle všechno mám za sebou.

Každopádně můj příběh má happyend, nyní jsou synovi 3,5 měsíce a váží 5550g. Dobře přibývá, spokojená je maminka, syn i pan doktor.

Vše zásluhou paní Herzánové a její odborné pomoci. Mockrát děkuji za Vaši velkou pomoc.

Katka a Kryštůfek

Honzík

Dobrý den Jitko,

neustále si říkám, že Vám musím napsat, jak jsme nakonec s Honzíkem dopadli. V pondělí jsme byli na prohlídce v 6 týdnech a Honzík váží 4480 g a měří 59 cm. Porodní váha 3290 g a měřil 52 cm. Poté, co jste od nás tu neděli večer 29.1. odešla, jsem měla dobrou náladu, zvedla jste mi sebevědomí a moc pomohla.

Pak ale při samostatném kojení jsem se správnou polohou při kojení ještě trochu bojovala a nevěřila si, nevěděla jsem, jak na to, Honzík najednou zase přestal spolupracovat, asi se před Vámi předváděl… 🙂 Ale ráno už to bylo lepší, jako když to najdeme. Pan doktor řekl, že v laboratoři mu prokázali ve stolici nějakou bakterii – klostritidu. Hylak mi ale odmítal brát, pořád ho plival, dávil se. Přesto se to ale začalo pomalu zlepšovat. Stolice byla v pondělí už žlutší, doktor mu vzal druhý vzorek. Vážil 3580 g, což už bylo lepší. Koupili jsme raději ty probiotické kapky a začala jsem mu je dávat místo Hylaku. Dávám je doteď. Další týden (7.2.) u pana doktora se prý nakonec ta bakterie vůbec neprokázala, byla jsem překvapená, tak nevím, proč tak málo a krátce pil a měl zelenou stolici. Vážil 3880 g a měřil 56 cm. Tento víkend opět pil málo, ale i mě bylo nějak divně, měla jsem střevní problémy, tak asi proto. A jak říkám, v pondělí už měl 4480 g. Tak jsme to tedy zažehnali a uvidíme, jak to bude dál.

Náš šťastný příběh

Dobrý den Jitko,

chtěla jsem Vám moc poděkovat za rady a podporu, kterou jste mi v začátcích našeho kojení dala.

Téměř před rokem se nám narodila holčička a brala jsem jako samozřejmost, že po narození se začne tvořit mléko. Z porodnice jsem ale odcházela s lahví v ruce, Nutrilonem v tašce a kloboučky, kdyby náhodou.

Týden jsem se doma potácela mezi „kojením“ a přikrmováním z lahve, pak jsem si všimla, že naše holčička přestává umět sát z prsu. Beru to jako velké štěstí, že jsem objevila vás.

Paní Herzánová byla ochotná přijet ještě v ten den, co jsme spolu hovořily, a poradila jak dál. Od té doby byla „laboratoř“ – odsávačka, stříkačky, kalíšky, sterilizátor, formovače a kloboučky – na čas součástí mého života. Ke konci šestinedělí jsem přikrmovala už jen večer a ke konci 2. měsíce jsem začala kojit plně a to až do 7. měsíce.

Teď bude Adince rok a kojení si stále spolu užíváme.

Ještě jednou moc děkuji. Klára

A jeden o kojení

Před osmi měsíci se nám narodilo úžasné miminko, chlapeček Martínek.celá rodina se ho nemohla dočkat. Snažila jsem se na jeho příchod náležitě připravit, věděla jsem, že své dítě chci rozhodně kojit, nastudovala jsem si všechny brožůry, manuály, mám již devatenáctiletou dceru, kterou jsem kojila relativně krátce, protože nastaly problémy a tomu jsem chtěla předejít.

Na stránkách porodnice jsem se dočetla, že se kojení věnují důkladně a tak jsem byla v klidu.:-)

Jeden krásný teplý červnový den nastal den D a já držela v náručí svého malého synka, hned na sále se přisál a já měla pocit, že je to ok. V následujících hodinách jsem ho přikládala k prsu velmi často a začala jsem mít bolavé bradavky, které jsem ošetřovala Bepanthenem, třetí den se mi prsa nalila a bylo to ještě horší, kojení pro mě nebyla radost, vydržela jsem to kvůli malému. Personál nějaké problémy s kojením moc nezajímaly, když dítě přibývá, je přeci vše v pořádku. Jednou u mě, na mou žádost, setra byla, byla to tak pětiminutová instruktáž se slovy „bradavky si musí také zvyknout“. Těch maminek, které „bojovaly“ s něčím tak přirozeným, jako je kojení, bylo ale víc.:-(

Doma pak problémy pokračovaly, protože malej přibýval, nějak jsem to neřešila. Zhruba po třech týdnech se mi objevil v pravém prsu lehčí zánět, teploty a schvácenost mě donutily navštívit pohotovost v porodnici, kde mi doporučili tvaroh a zároveň mě upozornili, dle stavu bradavek, že by bylo potřeba opravit techniku kojení. Zánět po tvarohu ustoupil, zato malej přestal přibývat, byl plačtivý,dětská lékařka doporučila dokrmování.
Byla jsem z toho smutná, měla jsem pocit vlastního selhání, že nezvládnu ani to kojení….:-( V té době jsem již hledala na internetu nejbližší laktační poradkyni, říkala jsem si, že to zkusím a když níc jiného, tak si nebudu vyčítat, že jsem to tak rychla vzdala.
Paní Herzánová mě vyslechla a přijela ještě ten den. Byla se mnou dost dlouhou dobu bylo vidět, že ví o čem mluví, seznámila mě s alternativním způsobem dokrmování a trénovaly jsme správné přikládání a polohu při kojení. Musím říct, že změnu jsem pocítila hned a to v tom, že mě ani bolavé bradavky po správném přisátí nebolely. Bylo nutné i častější přikládání aby se začalo tvořit více mléka.
Musím upřimně říct, že ještě pár týdnů to bylo o velké trpělivosti a vytrvalosti. Trochu jsme dokrmovali a ani né za měsíc jsme opět jen plně kojili.

Dvojčecí princezny

Děkujeme moc paní Jitce za pomoc s rozkojením našich nedonošených dvojčecích princezen. Vzhledem k tomu, že se narodily dva měsíce před termínem, byly několik týdnů v inkubátoru a z porodnice odcházely krmené lahvičkami, s občasným přiložením k prsu s kloboučkem. Přikládání přímo k prsu se nedařilo, holčičky nějak nevěděly, co s ním. S pomocí paní Jitky se nám podařilo potrénovat u obou holčiček přikládání i sací reflex a teď jsou obě již několik měsíců bez problémů plně kojené.